Neděle, 14. dubna

Tak nevím, ale už asi patřím do starého železa.

český venkovan 8.1.2019

Nemám za sebou moc pracovních pozic – před vojnou jsem pár měsíců dělal rukama v menší fabrice, do níž jsem se po vojně vrátil a postupně prošel pozicemi mistra, oddělením řízení kvality, ekonoma a nakonec - těsně po převratu - i ředitele. Po dvou letech jsem si na skoro patnáct let sedl na starostenskou židli, a když mi došel dech (pojem vyhoření jsem tehdy neznal), tak jsem se nechal zaměstnat – dělám na místě, kde denně jednám s lidmi ve fabrikách či společnostech, jednám s řediteli, mistry i (třeba) s nekvalifikovanými stavebními dělníky.

Musím říci že na všech těchto málo pozicích je pro mne bylo a je dobře vycházet s lidmi s kterými jsem potkával, kteří byli mými podřízenými, kteří jsou mými nadřízenými. A teď se najednou dovídám, že je to všechno špatně, že moderní přístupy jsou zcela jiné, že to vlastně celý život dělám úplně blbě.

Jak bych tedy měl dnes postupovat? Něco jsem si o tom přečetl a zjistil jsem, že –

  • základem vztahu k nadřízenému je dobře namazané hlav, aby mu šla strčit do zadku až po uši, tím se získá i dobrý mimopracovní vztah,
  •  navíc je ale dobré je dobré si udržet i nějaké vazby na nadřízeného mého nadřízeného, to proto, aby bylo možné mu ve vhodnou chvíli podkopnout berli,
  • personální(mu) je dobré čas od času koupit bonboniéru, kafe (nebo flašku), je pak snadnější, aby vám umožnil(a) nahlédnout do důvěrných informací o kolezích a kolegyních, a to opět z důvodů snazšího podkopnutí berle,
  • pokud máte podřízené, pak je nutné je špiclovat a jakmile zjistíte, že někdo z nich vám přerůstá přes hlavu, pak si – v případě kladného přerůstání - přivlastnit jeho práci, nebo – to v případě nějakého průšvihu obětovat halal porážkou,
  • pokud snad pracujete v nadnárodní společnosti, je třeba donášet zahraničním vlastníkům, zpevňuje to kariérní žebříček,
  • ve všech případech si vést složky na všechny – nikdy nevít k provedení jaké prasárny se vám to bude někdy hodit,
  • nikdy nehasit co tě nepálí, tedy raději nechat umřít člověka (třeba) při autonehodě, než si zacákat manažerský lakýrky jeho hnusnou krví,
  • zametat cestičku svým dětičkám, aby s co nejmenším úsilím, případně za využití některých bodů výše vystudoval a upíchly se na nějakém teplém flíčku,
  • a dalo by se těch prasečin najít ještě víc.

Shrnu-li to do co nejstručnější formulace, tak dnes základem kariéry je být svině. Zasraná, zákeřná, pomlouvačná, donášející, podrazácká a udavačská svině.

A protože tohle já se už dnes učit nebudu a nechci tak holt doklepu těch pár let do důchodu ve poklidném prostředí, kde se nebudu muset bát sednout si s někým na pivo, bez toho, že by mi ráno stál u auta policajt a dával mi dejchnout, zda nemám nějaký zbytkáč, v klidu si budu moci zahrát v hospodě korunový mariáš bez toho, že by mne ráno sociálka potahovala za to že jsem v hazardu prohrál dětské přídavky na půl roku dopředu, nebudu se muset se bát v hospodě mluvit nahlas a hledět přitom do očí spolubesedníkům, bez toho, že by mi někdo z nich pak po cestě domů rozbil hlavu cihlou a tak vůbec.

Myslím si totiž, že díky dobrému vztahu se všemi, nebo lépe skoro se všemi lidmi, s nimiž se v práci i v soukromí setkám, mi toto nehrozí, kdežto při dodržování výše uvedených pravidel by mi někdo tu hlavu opravdu rozbil, mohl bych být potahován sociálkou, policií, bankami a bůh ví kým ještě, dodýchat obklopen skupinou přihlížejících úspěšných mladých managerů v případě, že bych si rozbil hlavu nebo někde nešťastně drcnul autem,  ale hlavně asi bych neměl odvahu vůbec vylézt někam mezi ty lidi, na které bych donášel, shazoval je, pomlouval, falešně obviňoval, okrádal je o jejich zásluhy a podívat se jim po tom všem do očí. Na to žaludek nemám, a ani bych mít nechtěl, starého pas novým kousků nenaučíš.

Je mi ale jasné, že někdo to dokáže – jednoho takového máme na místě premiéra, tisíce dalších se v jeho praktikách vidí a už se to ani nesnaží nějak zastírat, ba dokonce to o sobě s hrdostí zveřejňují.

Nepřeji jim ani nikomu jinému nic zlého, ale jsem z venkova a po svých předcích jsem si snad uchoval zbytky zdravého selského rozumu, který mi – v duchu staré lidové moudrosti – napovídá, že

NA KAŽDOU SVINI UŽ SE NĚKDE VAŘÍ VODA!

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.