|
Většina z nás si neuvědomuje, že lidská práva a s nimi spojené sluníčkové vidění světa jsou zde s námi už po staletí a salámovou metodou ukrajují z přirozeného stavu věcí. Zkusme si to shrnout:
Starověk žádná lidská práva neznal.
Středověk rozlišoval živé tvorstvo na křesťany a zbytek. Křesťané žádná zvláštní práva či ochranu neměli, zbytek měl být systematicky huben.
Renesance a baroko poprvé přicházejí s jakýmsi zárodkem práv. Alžbětu Báthoryovou ani její vysokourozený původ neuchránil před trestem, když ve velkém vraždila poddaná děvčata. Obdobně za podobný čin skončila ještě dříve Kateřina z Komárova a Lažan, manželka Karlštejnského purkrabího. Takže renesance a baroko již mají první lidské právo které zní „Ani šlechta nesmí beztrestně ve velkém vraždit poddané.“
Události dostaly spád. Již v 18tém století je zrušeno nevolnictví a také je uvězněn Markíz de Sade za to, že voskem pálil jakousi děvečku. Nepomohlo mu ani to, že přežila, že s tím souhlasila a že za to dostala zaplaceno. Jeho babička se rozčilovala, že jeho dědeček by ji mohl zabít a nikdo by ani necekl. Jenomže už bylo 18té století a pomalu se schylovalo k revolucím ve Francii a v Amerických koloniích.
V devatenáctém století již vypuklo sluníčkářské šílenství naplno a během pouhých pár desítek let se prosadilo významné právo – je to právo na osobní svobodu a hledání si štěstí, a tedy že nikdo nesmí být zotročen ani když je černý jako bota a nikdo nesmí být uvězněn, nespáchal-li zločin, což vedlo k uzavření vězení pro dlužníky.
Po první světové válce vypukla hospodářská krize což vedlo k tomu, že levičáci zabránili snížení daní na předválečnou úroveň a získané prostředky utopily v sociálním státě nebo sociálních investicích. Takže vzniklo právo znění: „Nikdo z občanů státu se nesmí dostat do bezvýchodné situace. Pokud je příliš blbý, líný, nemocný nebo není ochoten pracovat, či je objektivně bez práce, všechno jedno, dostane z daní spoluobčanů dostatek prostředků na přežití.“ Ještě relativně nejrozumněji to pojal v Německu Hitler, který místo prostého rozdávání peněz na sociálních dávkách začal s výstavbou dálniční infrastruktury, takže z toho byl dlouhodobý prospěch. Že se později zbláznil a rozpoutal válku, je už jiný příběh.
S tímto právem jsme si vystačili tak nějak až donedávna. Nenápadně ovšem konvertovalo a rozšířilo se následujícím způsobem: „Nikdo z lidí, kteří se nacházejí na území státu, lhostejno zda legálně či nelegálně, se nesmí dostat do bezvýchodné situace. Pokud je příliš blbý, líný, nemocný nebo není ochoten pracovat, či je objektivně bez práce, všechno jedno, dostane z daní spoluobčanů dostatek prostředků na přežití.“
To je současný stav. Ovšem pracuje se na něm a dnes se za nadšeného potlesku připravuje jeho rozšíření následujícím způsobem:
„Nikdo na světě se nesmí dostat do bezvýchodné situace. Pokud je příliš blbý, líný, nemocný nebo není ochoten pracovat, či je objektivně bez práce, všechno jedno, dostane z daní Evropanů dostatek prostředků na přežití.“ To je podstata myšlenky „Pomáhejme jim u nich doma v Africe či Sýrii a oni nebudou chtít emigrovat do Evropy“.
To je zítřek. A co pozítří? To se těžko odhaduje. Osobně se domnívám, že lidské právo pro naše děti a vnuky bude znít nějak takto:
I odporný ďaur má právo na život, zlíbí-li se tak jeho pánu, bude-li platit daň za život džizju a odešle-li své dcery do harému pána jako konkubíny. Neb Alláh je velký a milosrdný.
|
