Středa, 12. června

Libtardi

antilibtard 10.12.2023

Slovo "libtard" není žhavou novinkou - v USA se jako reakce na politickou polarizaci objevilo už v roce 2004. Já jsem se s ním setkal daleko později, ale hned mi bylo jasné, koho má popisovat, a že je daleko výstižnější než do té doby používané výrazy. Časem jsem zjistil, že spousta lidí vůbec nechápe, co má libtard znamenat, a někteří si to dokonce mylně vztahují na sebe.

Abych v této záležitosti udělal jasno hned od začátku, dávám sem svou vlastní definici:

Libtard je retard, který si o sobě mylně myslí, že je liberál.

To, co se v současnosti falešně prohlašuje za liberalismus, je jen naprosto zdegenerovanou karikaturou liberalismu v původním slova smyslu.

Příkladem je pseudoliberální postoj "musíš mít rád menšiny, nebo s tebou zatočíme"! Ten se zatím uplatňoval hlavně v podobě společenské ostrakizace, ale současný ministr vnitra Vít Rakušan - kozel zahradníkem - ho chce nyní uplatnit i v rovině trestní:

„Pokud je důvodem jiná sexuální orientace, rasa, barva pleti, politické vyznání, věk, pohlaví nebo jazyk, považuji to za zvlášť odsouzeníhodné. Hnutí STAN i já osobně podporujeme takovou změnu trestního zákoníku, která by tresty za tyhle útoky zpřísnila,“
zdroj: iDnes

Rakušanovi v prosazování současné "liberální" agendy nestačí současné zákony proti fyzickým útokům na ostatní, ale chce přitvrdit a ušít zákony dle neoliberální ideologie.

Být označen za libtarda se dotčeným pochopitelně nelíbí, a tak si vytvořili vlastní definici, aby se nad původním významem nemuseli zamyslet, a u některých z nich, nedej Bože, nedošlo k sebereflexi. Tato definice zní:

"Libtard je urážka, kterou obvykle používají konzervativní trollové na internetu, aby charakterizovali liberály jako hloupé."
zdroj: Dictionary.com

Tato definice není samozřejmě úplně nesprávná, protože by ji všichni odmítli, ale k její pravdivé části jsou přidány následující manipulace:

  • Cílem označení jsou liberálové.

    Nejsou. Na klasické liberály, nebo i na příznivce neoliberálních konceptů, kteří o nich ale přemýšlejí a jsou ochotni konstruktivně diskutovat, se označení "libtard" opravdu nevztahuje.

  • Používají ho konzervativní trollové na internetu.

    To je velmi zúžené a zavádějící tvrzení. Mnoho lidí (včetně mne) používá toto slovo i v normální mluvě. Osobně ho nepoužívám proto, abych kohokoli trollil (= bavil se vyvoláváním silných emocí), ale abych jednoznačně určil, o kom je řeč, a abych si ušetřil čas a úsilí, které by jinak bylo třeba věnovat komunikaci s libtardy, protože s nimi normálně diskutovat nelze - to jsem zkoušel řadu let. Mimoto je u těch, kteří toto označení používají, nejistá i jejich konzervativní orientace, neboť motivaci odlišit se od "nekalé konkurence" mají i klasičtí liberálové.

Pro libtardy je charakteristická stádovitost, což je jedním z důvodů, proč se mezi nimi tato falešná definice tolik rozšířila. Vezměte si, jak snadno se mezi nimi vžily nálepky pro každého, kdo nesdílí jejich "jediné správné" hodnoty: (výše zmíněný) konzervativní troll, rasista, fašista, rudá mázdra, flastenec, dezinformátor, chcimír, proruský agent / šváb, dezolát. Zastavme se nyní u posledního označení, protože jej lze chápat jako protiklad libtarda. Uveďme si jednu rádoby objektivní definici, jejímž autorem je očividně libtard:

Na počátku 20. let 21. století se slovo dezolát začalo objevovat jako synonymum pro lidi, kteří jsou antisystémově a často i antidemokraticky zaměření; případně pro osoby šířící dezinformace či takové, které dezinformacím bezvýhradně uvěřily.
zdroj: Kdo je to?

Než si vyjmenovávat všechny manipulace v této definici obsažené, pojďme se raději podívat na definici, kterou převzal z české Wikipedie vyhledávač DuckDuckGo, ale na Wikipedii již není (obojí platí pro 7.12.2023). Mezi autory v české Wikipedii totiž převažují uvědomělí, humanitně zaměření intelektuálové, kteří tíhnou právě k "liberální demokracii":

Novotvar dezolát je dehonestující termín pro odpůrce vlády Petra Fialy, jimž se nezamlouvá vládou prováděné porušování platných zákonů, jakož i jiné projevy papalášství.

Čím je stádovitost libtardů způsobena? Mají své autority a informační zdroje, které jim říkají, co si mají myslet, co je správné a co ne, a tyto informace jsou pro ně tou jedinou a nezpochybnitelnou pravdou. Lze se tak domnívat, že si tím kompenzují nedostatky v jejich osobní schopnosti hodnotit informace a rozlišovat dobré od špatného.

Pak by nebylo možné se divit, že mezi libtardy jsou tak rozšířeny fanatismus a agresivita. Když jde 17. listopadu v posledních letech položit věnec k památníku někdo, koho loutkovodiči libtardům označili za nepřítele, je jimi hromadě verbálně napadán; což tak ostatně bývá i při jiných veřejných vystoupeních.

Dalších příkladů agresivity a fanatismu libtardů bychom našli spousty (stačí třeba účet émerického frajera Jiřího Hrdiny na síti X nebo blog uvědomělého publicisty Jana Zieglera), ale to bychom sestavili článek tak dlouhý, že by jej jen málokdo dočetl až do konce.

Další charakteristikou libtardů je jejich destruktivita. Všimněte si vývoje tam, kde se libtardi dostali k moci:

  • V severní a západní Evropě se kvůli prosazení neoliberálního konceptu, že je správné přijímat všechny uprchlíky, postupně velmi zhoršila bezpečnostní situace. Státy dokonce mají tendenci trestat ty, kteří proti benevolenci bezpečnostních složek k chování přijatých uprchlíků a jejich dalších generací protestují.

    To ostatně i v Česku předvedl někdejší ministr vnitra Jiří Hamáček, kterého po znásilnění dívky Afričanem poblíž Lovosic zajímalo jen to, "abychom tragédie nezneužívali k tomu, že budeme rozdmýchávat obavy a nenávist ve společnosti" a v této souvislosti napadl Tomia Okamuru kvůli jeho vyjádření na facebookovém profilu a následným hněvivým reakcím uživatelů Facebooku.

  • Hospodářské výsledky v Česku po nástupu vlády Petra Fialy jsou katastrofální. Tato vláda má sklon připisovat původ problémů předchozí vládě Andreje Babiše, ale dva a půl roku po jejím konci je normálně uvažujícímu člověku víc než jasné, že jde jen o výmluvy.

    V samostatném Česku dosud nevídaná inflace je zčásti daná neschopností a neochotou vlády poradit si s oligopolem obchodních řetězců, zčásti neuvěřitelnou vládní servilitou vůči všem zeleným nesmyslům přicházejícím z Brusele. Na druhou stranu kvůli nařizování cen léků sem nechtějí distributoři kvůli nízkým maržím dodávat, a tak dochází k výpadkům dodávek i tak základnách léků jako penicilin. Vinou přemrštěných cen za energie čeká Česko v roce 2024 zatím nevídaná vlna krachů. Na další vlády dopadne i historicky nejdražší nákup stíhaček z USA.

Za nejtypičtější charakteristikou libtardů považuji nesoudnost. Už jsem psal o tom, jak si nechávají vymývat mozky těmi správnými autoritami a médii. Ale i v takovém případě každý může sám za sebe na základě výsledků zhodnotit, jestli něco fungovalo, nebo ne, a pokusit se rozlišit příčiny a následky.

Naneštěstí jsme neustále svědky následujícího vzorce:

  • Stádu libtardů je sdělena progresivistická idea jako ta správná.

  • Stádo libtardů ji fanaticky a agresivně pomůže prosadit.

  • Autority stáda libtardů ideu, samu o sobě destruktivní, uskuteční obvykle ještě destruktivněji, než je nutné.

  • Prakticky nikdo z libtardů nemá dostatek soudnosti, aby ideu a / nebo její uskutečnění odsoudil.

Na nejvyšší úrovni EU (s nejvyšší koncentrací libtardů) byla už mnohokrát protlačena rozhodnutí, která v členských zemích vedla k problémům, ale odpovědí chybujících nebyla náprava, nebo aspoň omluva. Odpovědí bylo volání po předání více moci do jejich rukou.

Je tak naprosto nabíledni, kam z hlediska svobody a životní úrovně bruselský režim, k němuž libtardi tolik vzhlížejí, směřuje. V Česku je tento vývoj vinou servility dlouhodobě vládnoucích a hlavními médii podporovaných politiků ještě umocněn.

Přesto můžeme v diskuzích na médiích typu Seznam nebo iDnes vidět, jak jsou dotyční přesvědčeni o své morální a vzdělanostní nadřazenosti a navzájem si přizvukují v agresivním prosazování svého přesvědčení. Tyto diskuze ovšem často vypovídají pouze o realitě jejich kruhů, protože z diskuzí byli nekonformisté a silní oponenti libtardovanou administrací postupně vyházeni. Už jsem viděl i poměrně rozumné diskuze nedlouho po vydání článku, kde správně uvědomělé příspěvky byly na základě hodnocení zcela v pozadí, pokud už vůbec v diskuzi byly. Takové se však po nějaké době v diskuzi prostřednictvím bůhvíjak ovlivněného hlasování objevily v popředí a rozumná diskuze se vytratila.

A právě propagandistická média ruku v ruce se vzděláním podle bruselských směrnic vyrábí z našich nejmladších generací další libtardy. I spoustu lidí, kteří libtardi nejsou, přesvědčil kolovrátek v hlavních médiích o některých "pravdách" libtardů, což nám přineslo nejhorší vládu i nejhoršího prezidenta v dějinách samostatné ČR.

Nyní se věnujme pokrytectví libtardů, jež by bylo možné považovat za neuvěřitelné, ale na základě předchozích bodů lze usoudit, že když už se chovají jako blbci, tak raději žijí v popření. Proto se rádi prohlašují za slušné, vzdělané a chápou sami sebe jako ochránce svobody a demokracie. Jak se ale chovají v praxi?

  • V libtardí kultuře jen kvete udavačství, podobně jako za vlády KSČ, ač libtardi komunisty berou jako nepřátele a - podobně jako psychiatričtí pacienti vidí přízraky - libtardi vidí všude kolem sebe komunisty, i když ti byli definitivně poraženi už před celou generací a jejich počty i zbytky moci dále ubývají.

    Libtardi moc rádi udávají jakékoli politicky nekorektní projevy jak na internetu, tak mimo něj. Často se kvůli tomu skupinově koordinují s tím, že když na příspěvek na sociální síti bude dostatečněkrát nahlášen, i kdyby to mělo být s falešným důvodem, bude zcenzurován.

    Ve snaze odstranit politickou konkurenci Andreje Babiše se libtardi neštítili udávat ho v Bruseli, aby přišel o dotace, zcela bez ohledu na dopady na české hospodářství jako takové.

  • Pokrytectví libtardů se typicky projevuje dvojími standardy.

    Libtardi si moc rádi dělali legraci ze špatné angličtiny Aleny Schillerové, ministryně ve vládě Andreje Babiše, a novináři z médií hlavního proudu - prostředí hemžícího se libtardy - se v této záležitosti aktivně angažovali. Nedávno zkoušela redaktorka v televizi Andreje Babiše z jeho znalosti angličtiny, němčiny a francouzštiny. Neviděl jsem ovšem libtardy dělat si legraci ze současné vlády, plné nekompetentních idiotů, což se často týká i jazykové vybavenosti. Hovno v hedvábné punčoše Petr Fiala neumí anglicky prakticky vůbec. Nezaznamenal jsem, že by kdokoli z mediálních aktivistů někoho z vlády testoval.

    Poté, co byl Andrej Babiš označen politickými konkurenty (neoliberály, jak jinak) za nežádoucího, objevila se na jeho adresu označení jako "estébák" nebo "Bureš". Nicméně, jak se projevilo v případě Petra Pavla, členství v KSČ a represivních složkách státu za minulého režimu, stejně jako přezdívku "Pávek" ze spisů STB libtardi ignorují, protože Petr Pavel má ty správné progresivní postoje.

    V roce 2019 napsal radní za ODS z Jesenice na Facebooku mj.: Zeman je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini. Případ byl nakonec poslán jen do přestupkového řízení, dotyčný nakonec ani nebyl vyloučen z ODS. Ve světle toho, za jaké výroky byly za vlády Petra Fialy odsouzeni běžní občané, jde o výsměch spravedlnosti. Ani si nechci představit, co by se dělo, kdyby někdo podobně silné výroky vypustil na adresu současného prezidenta Petra Pavla, přestože jeho dosavadní činy k tomu motivují daleko silněji.

    Co se týče volebního sloganu ODS posledními volbami do Poslanecké sněmovny "Babišova drahota", tu považovali libtardi za špatnou. Daleko horší drahota za Fialovy vlády zjevně nevadí.

    Dále mají libtardi obecně tendenci řešit nešvary v nesvobodných zemích jako je Rusko nebo Čína, ale zavádění podobných nešvarů v Česku, potažmo v EU, ignorují. Typickým případem je omezování svobody slova v poslední době.

  • Libtardi jsou i značně morálně flexibilní. Tento bod se částečně prolíná s bodem předchozím, ale zde je větší důraz na změny v postojích libtardů v čase podle toho, co zrovna tvrdí jejich autority a mainstreamová média.

    Pokud až donedávna někdo prohlašoval, že Ukrajina ve válce nemá žádnou šanci, nebo že nevítězí, byl libtardy okamžitě označen za šiřitele ruských dezinformací. Dnes už to píšou i mainstreamová média, takže je to pro ně realita, a co bylo dřív, pro ně prostě neexistuje.


    K tomuto bodu jsem chtěl dodat daleko víc příkladů, ale obtížně se mi dohledávaly, takže moc děkuji D-FENSovi, že napsal článek Libtardí lobotomie, s nímž přišel jako na zavolanou a příklady vypsal za mě.

V článku jsem několikrát zmínil neoliberalizmus. Proč dotyčné jednoduše nenazývám neoliberály? Jednoduše proto, že neo- ani liberalismus neimplikuje jejich degeneraci. Jsou to prostě libtardi a seriózní pojmenování si nezaslouží ani v nejmenším.

Milan Vidlák na otázku Jany Bobošíkové "kdo je libtard" mj. prohlásil, že není příznivcem nálepkování. Jenže tady se zase musím vrátit k příčinám a následkům: Jsem si naprosto jist, že kdyby dotyční v takové míře automaticky nereagovali na argumenty odpůrců "liberální demokracie" výše zmíněnými nálepkami, mohli jsme zůstat u velmi mírných označení pravdoláskař, sluníčkář nebo lepšočlověk a o libtardech by dnes nikdo nemluvil. Naši situaci ale lze připodobnit boji s obrovským požárem, s nímž je potřeba bojovat i ohněm, a nemyslím si, že je rozumné se toho vzdát.
zdroj: Aby bylo jasno (YouTube)

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.