Komunisté vždy a všude byli, jsou a budou zrádci svých národů!

Postup zahraničního vedení KSČ v Moskvě:

Ohledně postupu zahraničního vedení strany, respektive tehdejšího politické­ho kurzu Moskvy, máme k dispozici nesmírně zajímavé glosy od komunisty, který v inkriminovanou dobu pobýval na území Sovětského svazu. Nikoliv však jako člen vedení KSČ, ale jako vězeň stalinského režimu. Jedná se o Karla Goliatha, celoživot­ně přesvědčeného demokratického komunistu. V prvních letech po skončení Velké války působil jako tajemník Bohumíra Šmerala. Po okupaci unikl zatčení tím, že se v červenci 1939 připojil k československému zahraničnímu odboji v Polsku. V září téhož roku upadl v jednotce pplk. Ludvíka Svobody do sovětského zajetí. Následně byl zatčen a bez soudu si odseděl plných sedmnáct let v sovětských lágrech. Teprve na zákrok generálního tajemníka KSSS Chruščova byl propuštěn a rehabilitován.

Po uzavření paktu o neútočení postupovalo v intencích Kremlu i zahraniční vedení KSČ v Moskvě, o čemž svědčí i jeho korespondence s domovem. Ve své depeši z 19. listo­padu 1939, která reagovala na nedávné události v Protektorátu, Gottwald přímo uvedl:

Sdělte své hodnocení studentské akce a poprav. Považujeme situaci za velmi vážnou. Strana se ne­smí dát strhnout k takovým akcím, které by již dnes ve svých důsledcích mohly vést k ozbrojeným bojům. Pobouření mas se musí projevit jinými vhodnými prostředky a přispět k dalšímu upevnění bojové jednoty. Varujeme před provokacemi jak ze strany okupantů, tak i ze strany Chamberlai­nových agentů. Všechny síly napřít k paralyzování šovinistických živlů. Otevřeně vystupovat proti Benešovi jako agentu Chamberleinovu. Beneš dává zatýkat naše lidi ve Francii a Anglii.

Čtrnáct dní po vypuknutí války Gottwald instruoval ilegální vedení strany v Praze v tom smyslu, aby vystoupilo proti zneužívání osvobozeneckého boje československého lidu pro imperialistické cíle anglo­francouzského válečného bloku, jak to praktikovali „benešovci“. Benešova zahraniční akce byla ve službách imperialistů, a tedy nepřátel Sovětského svazu. Komunisté neměli připustit, aby se domácí národněosvobozenecké hnutí podřídilo této akci nebo ji podporovalo. Přes tyto jednoznačné direktivy nebyli mnozí komunisté v Protektorátu vnitřně zcela ztotožněni s novou politikou Sovětského svazu. Svědčí o tom prosincová depeše do Moskvy: Roste počet agitačních materiálů. Velké slabiny: strana není dosud politicky a ideo­logicky pevně semknuta a úplně orientována. Boj proti Benešovi, šovinismu a reformismu slabý. Převažuje masová práce. Konspirace nedostatečná. Žádná ideologická činnost^. V pravidelném denním hlášení Gestapa ze dne 25. září 1939 se psalo o zmatku a chaosu uvnitř ilegální KSČ. O den později se v depeši domácího vedení KSČ Gottwal­dovi hovořilo o tom, že mezi dělníky v Protektorátu panuje dezorientace.

V samotném ilegálním vedení KSČ probíhal ještě v roce 1940 ostrý ideový a po­litický zápas týkající se správné volby linie strany. Ten nakonec vedl až k tomu, že v době porážky Francie vyloučilo I. ilegální vedení KSČ (Eduard Urx a Viktor Synek) z vedoucí funkce Emanuela Klímu pro jeho extrémní a značně demagogické lpění na direktivách Kominterny ve vztahu k boji proti okupantům a západním velmocím. Vy­loučení bylo sice potvrzeno z Moskvy, napětí uvnitř strany však neskončilo, zejména pro řadové členy strany.

Již v polovině února 1940 navrhoval I. ilegální ústřední výbor KSČ Gottwaldovi zvážit zřízení vlastní černé vysílačky, které se jevilo jako velmi důležité vzhledem k stup­ňované benešovské propagandě v rozhlase a vzhledem k trvajícím nedobrým náladám ohledně politiky Sovětského svazu.

Dr. Goliath se narodil 10. září 1901 v Jičíně, zemřel 6. ledna 1985 v Ostravě. Po zajetí Rudou armádou uvedl: My čeští legionáři byli hromadně pozatýkáni s výslov­ným odůvodněním, že jsme antinacisty. Na Lubjanc hlavní slovo vedla berijánská smečka sovětská a česká. Tito nečestní biřici neměli mozek k myšlení, nýbrž jen nos k větření politického pachu. Správně vycítili Stalinův vítr – dohoda s Hitlerem nebyla epizodou vynucenou oka­mžikem. A tato politická konstelace zanesla myšlenky rasismu až do samého pelechu Berijovy láje. Hlavním prosazovatelem této infekce byl kapitán, tj. v armádním názvosloví plukovník Rodos. Z jeho úzkých rtů vycházela úsloví o rase, árijcích, německém národním socialismu. Vzpomínám, jak mladí čekističtí důstojníci stáli za ním a v rozpacích hleděli druh na druha a na mne. Informace o nás této bandě dodával Václav Kopecký, jenž zašel tak daleko, že nejen zorganizoval celé „řízení“ a jemu odpovídající „svědectví“ pomocí koupených ničemů-lži svěd­ků, nýbrž dokonce se sám přihlásil za svědka a vskutku svědčil – rovněž křivě. Měl jsem v ruce protokol. Je obsažen ve spise č. j. 13/340258 prokuratury SSSR. Kopecký udělal vše, aby mne dostal na popraviště.

Později se Dr. Goliathovi dostaly do rukou Kopeckého proslovy v moskevském rozhla­su z epochy sovětsko­německého přátelství. V jedné ze svých řečí dokonce nabádal český národ, aby pochopil, že NSDAP je socialistická strana, svým programem příbuzná tendencím a silám sovětské komunistické strany. Doporučoval proto loajální postoj k na­cismu a snažil se dokázat, že Hitler nevede imperialistickou válku, nýbrž spravedlivý boj o rozšíření životního prostoru velkého kulturního národa, aby si tak zabezpečil nerušený vývoj a důstojné postavení ve světě. Imperialistickou válku proti Německu vedly západní mocnosti v čele s Velkou Británií s cílem opanovat světové trhy na úkor německého ná­roda a vytlačit z nich veškeré německé zboží. Po skončení první světové války se zmocnily německých kolonií a v této válce chtěl Západ německý národ úplně zničit a vyhladovět.

Podobné projevy zněly z Kopeckého úst v době, kdy český a polský národ trpěl pod německou okupací.

Václav Kopecký byl rovněž autorem rezoluce, na jeho návrh přijaté zahranič­ním vedením ÚV KSČ dne 15. prosince 1940. Zde je její podstatný obsah: Sovětsko-ně­mecké přátelské smlouvy představují úhelný kámen mezinárodní situace, o nějž se již roztříštily imperialistické a protisovětské plány anglo-francouzského bloku a o nějž se nyní rozbíjí záměry Spojených států. Dějinný význam cesty soudruha Molotova do Berlína tkví v tom, že se již na podkladě pokračování přátelských vztahů mezi Německem a Sovětským svazem maří plány Spojených států na rozšíření války a její obrácení na Východ.

Sovětský svaz bude i nadále využívat rozporů mezi imperialisty pro rozšíření svého vlast­ního postavení a bude střežit příchod chvíle vhodné pro definitivní rozražení kapitalistického obklíčení. Sovětský svaz na podkladě své mírové politiky získává stále větší sympatie u všech národů, zejména též u pracujícího lidu velkého národa německého. To vše činí z Beneše a jím ve­dené emigrace škůdce zájmů českého národně-osvobozeneckého boje a svrchovaně nepřátelskou a krajně nebezpečnou agenturu anglo-amerického kapitálu v českých řadách. Z této strany hrozí českému národu osudné zneužití, jež by český národ dovedlo do tragické srážky s německým revolučním dělnictvem a hlavní naší nadějí a oporou, se socialistickou vlastí všech pracujících, se Sovětským svazem.

Iluzí širokých vrstev ve Spojené státy a nepochopení imperialistické podstaty politiky An­glie a Ameriky využívají Benešovi poraženci k nové aktivitě. Ve smyslu zahraničních pokynů agitují pro vítězství anglo-amerického bloku jako domnělého předpokladu našeho osvoboze­ní, pokračují v nesmyslných šovinistických štvanicích, zasévají nenávist českého obyvatelstva k německým dělníkům oblečeným ve vojenské uniformy, budí nedůvěru k politice Sovětského svazu. Jejich činnost je naprosto neslučitelná se zájmy českého národně-osvobozeneckého boje a jejich služba mezinárodnímu kapitálu ve lživé masce národních hrdinů musí být nemilo­srdně odhalena.

Tuto rezoluci korigoval a doplnil Klement Gottwald. Dále s ní souhlasil a schválil ji Rudolf Slánský a ostatní představitelé stalinské frakce, v Moskvě vystupu­jící jako představitelé českého komunismu. Paradoxem doby byla rezoluce napsána a přijata šest měsíců před vznikem německo ­sovětské války. Karel Goliath dále uvedl, že v téže době byl v Sovětském svazu, mimo jiné, zakázán i Čapkův román Válka s mlo­ky. Důvodem byl útok českého spisovatele na spřátelenou mocnost.

Svým způsobem je potom příznačné, jak někteří sovětští důstojníci vnímali Hitle­ra, respektive nacismus jako takový. Goliath vzpomíná: Kdysi v noci byl jsem na Lubjance předvolán k důstojníkovi Čeky. Byl to Armén. Měl na stole v jednom rámci dvě fotografie: Stali­novu a Hitlerovu. Podívali jsme se na sebe a oba jsme mlčeli. Myslil jsem si, že mne chce vypro­vokovat. Mýlil jsem se, neb podobná konfigurace chazaina a führera nebyla řídkým zjevem. Již po návratu domů koncem padesátých let vyprávěli mně soudruzi-legionáři, jak po jistou dobu byli internováni v Oránkách u Gorki a náčelník okresní Čeky, k němuž přicházeli vyřizovat své záležitosti, měl na svém pracovním stole též zarámované dueto obou duce, což jistě bylo milé přijetí protinacistických vojáků.

Na jiném místě uvedl: Tehdy, na Lubjance, jsem mluvil s vyšetřovateli o „německých fa­šistech“. Moje slova velmi rozčílila Rodose a jeho kumpány ve stejnokrojích důstojníků Čeky. Tvrdili, řvali, křičeli bouchajíce do stolu pěstmi: „Není německého fašismu, je jen německý ná­rodní socialismus a to je náš spojenec, náš přítel.“ Hrozili mně dalším trestním stíháním, že pomlouvám německé nacisty nazývaje je fašisty. Nakonec já sám a všichni ostatní legionáři byli odsouzeni OSO na 8 let uvěznění v koncentráku (v oné době bylo to maximum v pravomoci OSO) za protisovětskou činnost podle § 58/10 trestního zákona RSFR.

Tato protisovětská činnost podle oficiálního zdůvodnění spočívala v tom, že jsme čeští vojáci­-legionáři, že se zbraní v ruce jsme vystupovali proti hitlerovskému Německu a že i nadále tak chceme činit (což nikdo z nás ani sebeméně nepopíral), tím vším porušujeme sovětsko-německé, čti: stalinsko-ribbentropovské smlouvy a za toto, za tento „zločin“, později kombinovaný nový­mi „činy“ podobné váhy, jsem proseděl ve fašistických koncentrácích stalinského Ruska nikoliv 8, nýbrž 17 roků.

Emigrantské vedení strany v Moskvě nadále postupovalo zcela dle příkazů Krem­lu. Dva měsíce před německým útokem na Západ psal Gottwald domů, že spolu s ně­meckým proletariátem zastává strana společnou linii proti západnímu imperialis­mu jako válečnému agresoru. Nadále bylo vedení strany proti zahraniční akci Beneše a Osuského: V zemi je třeba vést takticky vedenou politickou kampaň proti pařížskému Ná­rodnímu výboru a jeho akcím: nucené mobilizaci, použití českých formací jako protisovětských a koloniálních skupin, proti perzekuci Čechů a Slováků ve Francii a Anglii. Zásadně odmítáme vytváření československé zahraniční armády.

Jak známo, postoj Moskvy, respektive zahraničního vedení KSČ, se změnil teprve po vstupu Sovětského svazu do války (22. června 1941). Předtím mnozí komunisté v řadách československé zahraniční armády postupovali podle instrukcí strany.