Neděle, 14. dubna

Jaká je vlastně budoucnost automobilové dopravy?

burden 23.1.2019

Ministr Ťok slibuje výstavbu nových dálnic v nebývalém rozsahu. Otázkou je, jak to vlastně s budoucností automobilové dopravy jako takové vypadá.

Automobilovou dopravu ohrožují dvě věci. O jedné z nich se mluví už hodně dlouho. Jedná se o potenciální nedostatek fosilních paliv, pro které se vžil název „peak oil“. Jedná se o poměrně logickou úvahu, která říká, že nekonečná spotřeba při konečných zdrojích nemůže existovat. Tato úvaha vychází z práce Římského klubu „Meze růstu“. Tato studie byla mnohokrát dehonestována, protože její časové odhady byly naprosto mimo. Bohužel ale trendy fungují, takže peak oil se může pouze odkládat v souvislosti s nově objevenými šelfovými ložisky a s vývojem technologií těžby břidličné ropy, ale zlikvidovat jej prostě nelze. A odkládat donekonečna rovněž ne. O nesmyslech typu anorganického původu ropy, kdy laskavá zeměkoule nám prostě vždy vyrobí a z hlubin zemské kůry dodá tolik ropy, kolik vytěžíme, se snad nemá cenu bavit.

Druhým moderním zabijákem automobilismu spalovacích motorů je zelená posedlost emisemi CO2. Jakkoli malou spotřebu mají moderní motory, pro ekologisty je to pořád málo, protože kysličník uhličitý považují za jed horší novičoku.

S elektromobily se laboruje už sto let a zatím nejsou použitelné bez značných omezení. I ve slavné Tesle při plném nabití se v bateriích uchová energetický ekvivalent 2,5 l nafty, se kterým auto urazí za ideálních podmínek (rovná silnice, pomalá jízda, teplý vzduch) nějakých 600 km. Ovšem v okamžiku, kdy auto jede přes hory, nebo má dokonce topit v interiéru, či se přiblížit dálniční rychlosti, dojezd začne dramaticky rychle klesat. O věcech typu „kolik cyklů nabíjení baterie vlastně vydrží, jaká je jejich časová životnost, o kolik poklesne jejich kapacita vlivem mrazu, na kolik baterií vlastně na světě existuje zásob lithia“ se v lepší společnosti nemluví, protože elektroauta jsou in a musí se mluvit jenom o jejich pozitivech.

Přitom teď jdeme utopit stovky miliard do mostů, tunelů, zářezů a vozovek dálnic. Běžné objekty mají mít životnost sto let, významné objekty typu velkých mostů a tunelů až 300 let. Přitom vůbec netušíme, jestli během padesáti let budeme mít benzín do aut, jestli ten benzín či nafta i když budou k mání, budou vůbec legální a zda se podaří technologický průlom v bateriích tak, aby byly konstruovány z běžně dosažitelných surovin, které obsahuje zemská kůra v dostatečné míře, a zda budou mít výkony nejenom na normální a rozumný dojezd osobního auta pro lyžaře, který si v mrazu bude chtít zajet do Alp, ale i pro řidiče náklaďáku, který bude v lednu potřebovat dojet z Turecka do Švédska a polovinu času nestrávit na dobíjecích stanicích.

Toto bychom snad měli vědět, nebo alespoň tušit, než utopíme stovky miliard do infrastruktury, po které možná ani nebude mít co jezdit. Nemám pravdu?

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.