Pátek, 28. ledna

Fyzické tresty dětí (a nejen dětí)

brownova.levandule 22.2.2020

Moderní je děti fyzicky netrestat, někde je trestání dětí samo o sobě trestné. Právně se dítě nedopouští zločinu, proto ani nelze trestat.

Přitom ne každé dítě pochopí co je správné a co špatné bez účinné represe. Nejsem příznivcem krutých trestů, ale lidové zleva, zprava nebo plácnutí rukou či páskem po zadku intenzitou a rozsahem přiměřené věku působí na děti usměrňujícím a odstrašujícím způsobem. 

Argument že jsou to přece děti neobstojí, protože mnohdy tyto děti ubližují jiným dětem. Vytváří se komunity kde platí právo silnějšího. Tyto komunity jsou typicky dvojí:

  • dětské skupiny
  • vězni

V poslední době nám vzniká ještě třetí komunita a sice tzv. no-go zóny.

Absence práva ve skupině vede k šikaně. Šikanu považujeme obecně za jev špatný, přitom je společností živena a podporována podobně jako byla podporována dříve v komunitě vojáků základní služby. Šikanou lze totiž řešit problémy nad rámec zákona. Vojáka nešlo oficiálně potrestat za špatný výkon na cvičišti proto byl "motivován kolektivem" pomocí kolektivních trestů jako byly zákazy vycházek. Kolektiv pak jednotlivci "naložil", to ho motivovalo k lepšímu výkonu nebo nebyl li toho schopen v krajním případě k sebevraždě), průměrný výkon skupiny stoupl a všichni byli "spokojení".

Vrátím se k dětem. Netrestaní zlých nebo zlobivých dětí vede k agresivním projevům jak k dospělým tak i k cizím dětem. Pokud nezasáhne žádná vyšší autorita násilí se stupňuje. Dospělý, může-li opustí skupinu (učitel změní školu nebo povolání nebo vyhodnotí ústrky za přijatelné a trpí je), dítě vidí že mu vše projde a opět stupňuje svou agresivitu. 

Zlé dítě samo nebo se spoluúčasti dalších ubližuje jinému, slabšímu dítěti. Ustrkované dítě vidí, že mu nikdo stejně nepomůže ať už věc hlásí či nikoli, protože agresor je přece dítě a nemůže být trestán. Tyto děti opět konči špatně, protože buďto přijmou svou podřadnou roli, nebo se velmi výbušně vzepřou a sami se dostanou do role agresora. Těžko pak vysvětlují, proč na drobné ústrky odpověděly cihlou hozenou na hlavu primárního agresora. Příčina je v nepochopení jejich frustrace z netrestání mnoha menších útoků proti nim. 

Zvláštní kapitolou je problémové dítě, které dospělí nedokážou zvládnout. Ať už je to dítě ADHD nebo jednoduše drzé, dochází k jevu podobnému jako na vojně. Dospělý jedinec je rád, že problémové dítě, které sám nemůže trestat, dostane "kapky" v rámci kolektivní šikany. Takovou šikanu pak dospělí vědomě nebo podvědomě přehlížejí, protože její výsledky jsou pro ně příznivé, řeší problém. 

Každá společnost i dětská není-li možné vynutit obecná pravidla, zavede si pravidle vlastní, postavená na vlastní silově-mocenské hierarchii. 

Přehlížení drobných nespravedlivostí vede k nespravedlivostem velkým. 

A já se ptám s trochou nadsázky, jestli facka v 6 letech neochrání dítě před provazem ve 20 letech. Byla jsem vychovávaná, že facka v pravý čas je nad 1000 zbytečných řečí. Nedostávala jsem moc, ale jistě ve správný čas, možná jsem měla dostat i párkrát navíc.

 

V reakci na první ohlasy doplňuji, že zároveň podporuji odstranění hranice trestní odpovědnosti pro úmyslné násilné trestné činy.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.